Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

„Nač si dělat starosti. Lepší je žít, dokud člověk neumře. Jsem
bojovník a můj způsob života je činnost. Jsem učitel a učím příkladem.
Ty bys jednou mohl taky učit druhé tak, jak jsem ti to ukázal, a pak
pochopíš, že slova nestačí. I ty budeš muset učit příkladem a učit jen to,
k čemu jsi došel vlastní zkušeností.
A pak mi vypravoval příběh:
Jednou přišla ke Gándhímu matkn se synem. Prosila ho: „Mahátmo,
řekni, prosím tě, mému synovi, aby přestal jist cukr.“
Gándhí chvíli mlčel a pak řekl: „Přived, mi svého syna znovu za
čtrnáct dnů.“ Ženu to překvapilo, ale poděkovala a slíbila, že udělá, co
po ni žádá.
Když se za čtrnáct dnů se synem vrátila, Gándhí se chlapci podíval do
oči a řekl: „Přestaň jist cukr „
Žena byla vděčná, ale zmatená. Zeptala se: „Proč jsme museli přijít
znovu po čtrnácti dnech? Proč si mu to neřekl hned?“
Gándhí odpověděl: „Před čtrnácti dny jsem ještě jedl cukr.“
„Ztotožni se s tím, co budeš učit, a uč jen to, s čím ses ztotožnil.
Dane.“
„Co jiného bych mohl učit než gymnastiku?“
„Gymnastika je dostačující, pokud ji využiješ k tomu, abys z ní vytěžil
obecnější poučení,“ řekl. „Měj úctu k druhým. Nejprve jim dej to, co
chtějí oni, a pak jich možná několik bude chtít to, co jim chceš dát ty.
Spokoj se s učením skoků, dokud od tebe někdo nebude chtít víc.“
„Jak poznám, že chce víc?“
„Poznáš to.“
„Jste si opravdu jist, že mám být učitelem? Necítím se na to.“
„Zdá se, že jsi tak nasměrován.“
„To mi připomíná něco, na co jsem se vás už dávno chtěl zeptat; často
se mi zdá, že čtete mé myšlenky nebo znáte mou budoucnost. Budu mít
taky někdy takovou schopnost?“ Zatím co mě poslouchal, zapnul Sok
televizi a díval se na kreslený film. Vypnul jsem ji.
~ 170 ~