Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

nápaditě ukrývat; ovládali triky s odváděním pozornosti, s iluzemi a
úniky. Nindžové,“ dodal nakonec, „uměli úžasně skákat.“
„Konečně se někam dostaneme!“ Málem jsem si v dychtivém
očekávání mnul ruce.
„Mladý bojovník ještě jako dítě trénoval skoky takovýmhle způsobem:
dali mu obilné zrno a nařídili mu, aby je zasadil. Když začalo stéblo růst,
mladý bojovník je mnohokrát přeskakoval. Každý den stéblo vyrostlo a
dítě je každý den muselo přeskočit. Stéblo ho brzo přerostlo, ale to ho
nezastavilo. Když už nedokázal stéblo přeskočit, dostal nové zrno a začal
znovu. Nakonec nebylo žádné stéblo tak vysoké, aby je mladý nindža
nedokázal přeskočit.“
„No a co dál? Kde je to tajemství?“ zeptal jsem se a čekal na konečné
odhalení.
Sokrates přerušil práci a zhluboka se nadechl. „Mladý nindža trénoval
s obilnými stébly, chápeš? Já trénuju s benzínovými čerpadly.“ Na
místnost padlo ticho. Pak se náhle ozval Sokův muzikální smích. Smál se
tak, že se musel opřít o datsun, na němž pracoval.
„Tak je to tedy. A to je všecko, co mi řeknete o střechách?“
„To je všecko, co o tom můžeš vědět, dokud to neuděláš,“odpověděl.
„Chcete říct, že mne naučíte, jak vyskočit na střechu? „ zeptal jsem se
a rázem se mi zlepšila nálada.
„Možná, že ano, možná, že ne. Každý máme své zvláštní nadání. I ty
by ses mohl naučit, jak vyskočit na střechu,“ zašklebil se na mne, „ale
zatím mi, prosím tě, podej ten šroubovák.“
Hodil jsem mu ho. Přísahal bych, že ho chytil, aniž se díval, kterým
směrem letí! Rychle s ním cosi udělal a hodil mi ho s výkřikem:
„Postřeh!“ Nechytil jsem ho a nechal ho s rámusem spadnout na zem.
Bylo to zoufalé, nedovedl jsem vůbec domyslet, čím vším se ještě
zesměšním.
Týdny rychle ubíhaly a na probdělé noci jsem si už zvykl. Nějak jsem
se přizpůsobil. A ještě k jedné změně došlo: zjistil jsem, že návštěvy u
Sokrata jsou pro mne pomalu zajímavější než hodiny v tělocvičně.
Každou noc, když jsme obsluhovali auta - on se staral o benzín, já o
okna a oba jsme žertovali se zákazníky - mne vyzýval, abych mu
vypravoval o svém životě. O svém podivně mlčel a mé otázky odbýval
~ 27 ~