Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Na oslavu jsem k Sokratovi přinesl čerstvou jablečnou šťávu. Seděli
jsme a popíjeli, a najednou se mé myšlenky vymkly mé pozornosti a
zamířily do budoucnosti.
„Kde jsi,“ zeptal se Sokrates, „a kolik je hodin?“
„Tady, Soku, a teď. Ale problém mé okamžité přítomnosti je v tom, že
potřebuju nějaké zaměstnání. Nemáte nějakou radu?“
„Moje rada je: dělej, jak nejlíp umíš.“
„To mi moc nepomůže. Nemůžete mi říct nic víc?“
„Dobrá, dělej, co musíš.“
„Ale co?“
„Nezáleží na tom, co děláš, jen na tom, jak dobře to děláš.
Mimochodem,“ dodal, „Joy přijede na víkend.“
„To je báječné! co kdybychom si v sobotu udělali piknik? Hodilo by se
to v deset hodin?“
„Výborně: budeme tu na tebe čekat.“
Popřál jsem mu dobrou noc a vyšel do chladného červnového rána.
Bylo asi půl druhé, když jsem opustil čerpací stanici a zamířil na roh
ulice. Něco mě donutilo obrátit se a podívat se na střechu. A tam stál tak,
jak jsem ho viděl před mnoha měsíci. Stál velmi klidně, díval se nahoru
na oblohu a jeho tělo obklopovala slabá záře. Ačkoliv byl na dvacet
metrů ode mě a mluvil tiše, slyšel jsem ho, jako by stál těsně u mně.
„Pojď sem, Dane.“
Rychle jsem se vracel a došel jsem k němu právě v okamžiku, kdy se
vynořil ze tmy.
„Než odejdeš, měl bys vidět ještě jednu poslední věc.“ Namířil oběma
ukazováčky na mé oči a dotkl se mě těsně nad obočím. Pak jen
poodstoupil, vyskočil přímo vzhůru a přistál na střeše. Stál jsem tam
okouzlen a nevěřil jsem svým očím.
Sok seskočil a jeho doskok byl skoro úplně tichý. „Celé tajemství jsou
velmi silné kotníky,“ chechtal se.
„Protřel jsem si oči. „Opravdu se to stalo, Sokrate? Viděl jsem to, to je
pravda, ale předtím jste se dotkl mých očí.“
„Skutečnost nemá přesně definované meze, Dane. Země není pevná. Je
složena z molekul a z atomů, a to jsou nepatrné vesmíry, naplněné
prostorem. Je to místo světla a kouzel; stačí jen otevřít oči.“
~ 161 ~