Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

hodně na důkladné přemýšlení.“ Než mohl odpovědět, zamával jsem mu
a vytratil se.
Ponořil jsem se do posledních přednášek semestru. Hodiny v
tělocvičně jsem trávil nejtvrdším tréninkem, jaký jsem kdy absolvoval.
Kdykoli jsem; se v tom shonu zastavil, začaly mé myšlenky a pocity
nepříjemně vířit. Začal jsem pociťovat první známky rostoucího pocitu
odcizení od každodenního života. Poprvé v životě jsem stál před volbou
mezi dvěma rozdílnými skutečnostmi. Jedna byla bláznivá a druhá
rozumná - jenže jsem právě nevěděl, která je která, a tak jsem se k žádné
z nich nepřiklonil.
Nemohl jsem se zbavit stále sílícího pocitu, že Sokrates možná, ale jen
možná, není nakonec tak výstřední. Možná že jeho pohled na můj život
je správnější, než jsem si myslel. Začal jsem si víc všímat, jak se chovám
k lidem, a co jsem viděl, mě znepokojilo. Navenek jsem byl dost družný,
ale záleželo mi jen na mně samém.
Jeden z mých nejlepších kamarádů, Bill, spadl z koně a zlomil si
zápěstí; Rick se naučil dělat salto vzad s obratem, na kterém pracoval
celý rok. V obou případech jsem měl stejnou citovou reakci: žádnou.
Pod tíhou rostoucího sebepoznání se rychle zmenšovala má sebeúcta.
Jednoho večera, těsně před závěrečnými zkouškami, u mne někdo
zaklepal na dveře. Byl jsem překvapen a šťastný, že to byla Susie,
světlovlasá Susie s reklamním úsměvem, kterou jsem celé týdny neviděl.
Uvědomil jsem si, jak jsem osamělý.
„Nepozveš mě dál, Danny?“
„Ovšemže ano. Jsem opravdu rád, že tě vidím. Posad,se; počkej,
pověsím ti kabát; chtěla bys něco k jídlu? Něco k pití?“ Jen na mě zírala.
„Co se děje, Susie?“
„Vypadáš unaveně, Danny, ale...“ natáhla ruku a dotkla se mé tváře.
„Něco s tebou je... máš nějaké jiné oči. Co je to?“
Pohladil jsem ji po tváři. „Zůstaň se mnou přes noc, Susie“
„Už jsem myslela, že mě nepozveš. Mám s sebou kartáček na zuby.“
Ráno jsem se obrátil, abych vychutnal vůni Susiných rozcuchaných
vlasů, svěžích jako letní tráva, a abych cítil její dech na svém polštáři.
„Měl bych se cítit dobře,“ pomyslel jsem si, ale má nálada byla šedá jako
mlha za oknem.
~ 30 ~