Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

určitých skupin svalů mi tato dechová cvičení zahřívala tělo jako sauna,
takže jsem se cítil venku dobře za každé teploty.
Příjemně mě vzrušilo, když jsem si uvědomil, že získávám tutéž sílu,
kterou mi ukázal Sokrates ten večer, kdy jsem ho poznal. Po prvé jsem
začal věřit, že možná i já - ale jen možná - bych se mohl stát bojovníkem
jeho formátu. Už jsem se necítil vyřazený ze společnosti, zdálo se mi, že
jsem svým kamarádům nadřazený. Když si některý z nich stěžoval na
nějaké potíže, o nichž jsem věděl, že se dají vyléčit pouhou správnou
stravou, řekl jsem mu, co jsem se naučil o odpovědnosti a disciplině.
Jedné noci jsem přišel k čerpadlu s touto novou sebedůvěrou a byl
jsem si jist, že mi budou odhalena některá starobylá a skrytá indická,
tibetská nebo čínská tajemství. Místo toho jsem ihned, jak jsem vstoupil,
dostal do ruky smeták a hadr a rozkaz, abych uklidil koupelnu. „Ať se
ten záchod jen blýská!“ Pak jsem celé týdny dostával na stanici tolik
hrubé práce, že mi nezbýval čas na důležitá cvičení. Hodinu jsem
přenášel pneumatiky, pak jsem vynášel smetí. Zametal jsem dílnu a
rovnal nářadí. Nebyl bych tomu nikdy uvěřil, ale čas strávený se
Sokratem začínal být otravný.
Přitom to bylo hrozně náročné. Dal mi pět minut na půlhodinovou
práci, a když nebyla dokonale provedená, nelítostně mě kritizoval. Byl
nespravedlivý, nerozumný a dokonce urážlivý. Když jsem přemýšlel o
tom, jak se mi tenhle stav věcí hnusí, vešel Sokrates do garáže a oznámil
mi, že jsem na záchodě nechal špínu na podlaze.
„Ale někdo tam byl, když už bylo uklizeno,“ řekl jsem.
„Žádné výmluvy,“ řekl, „a vynes to smetí.“
Měl jsem takový vztek, že jsem popadl smeták jako meč. Byl jsem
ledově klidný. „Smetí jsem vynesl přesně před pěti minutami, Sokrate.
Vzpomínáte si, dědulo, nebo už začínáte být senilní?“
Zakabonil se na mě. „Já ale mluvím o tomhletom smetí, ty opičáku.“
Poklepal si na čelo a mrkl na mě. Smeták mi vypadl z ruky.
Když jsem příští večer zametl garáž, zavolal mě Sokrates do kanceláře.
„Pořád ses ještě nenaučil přirozeně dýchat, Dane. Jsi líný; musíš se víc
soustředit.“
To byla poslední kapka. Zařval jsem na něj: „To vy jste líný dělám tu
za vás všechnu práci!“
~ 113 ~