Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

„Ale ano, nepamatujete se? Řekl jsem vám, jak jsem se dostal, tam kde
dnes jsem: tvrdou prací.“
„Kde jsi?“
„Jak to, kde jsem?“
„Kde jsi?“ opakoval tiše.
„Jsem tady.“
„Kde je to tady?“
„V téhle kanceláři, v téhle čerpací stanici!“ Už mne ta hra přestávala
bavit.
„ Kde je tahle čerpací stanice?“
„V Berkeley.“
„Kde je Berkeley?“
„V Kalifornii.“
„Kde je Kalifornie?“
„Ve Spojených státech.“
„Kde jsou Spojené státy?“
„Na velké pevnině, na jednom ze světadílů na západní polokouli.
Sokrate já...“
„Kde jsou kontinenty?“
Vzdychl jsem. „Na zemi. Už jsme skončili?“
„Kde je země?“
„Ve sluneční soustavě, třetí planeta od slunce. Slunce je malá hvězda v
galaxii, zvané Mléčná dráha, stačí?“
„Kde je Mléčná dráha?“
„Pane Bože,“ vzdychl jsem netrpělivě a obrátil jsem oči vsloup.
„Ve vesmíru.“ Opřel jsem se o opěradlo pohovky a zkřížil jsem ruce
na znamení, že jsem skončil.
Sokrates se usmál: „A kde je vesmír?“
„Vesmír je... existují teorie o jeho tvaru...“
„Na to jsem se neptal. Kde je?“
„Nevím. Jak mám na tohle odpovědět?“
„To je ono. Nemůžeš na to odpovědět teď ani nikdy v budoucnu. Nic
se o tom neví. Nevíš, kde je vesmír, takže ani nevíš, kde jsi. Vlastně
nevíš o ničem, kde to je, a ani o ničem nevíš, jak se to stalo, že to je. To
je tajemství. Moje nevědomost je, Dane, založena na tomto pochopení.
~ 19 ~