Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Tiše řekl: „Bude pro tebe lepší, když na sebe vezmeš odpovědnost za
svůj život takový, jaký je, místo abys ze svých potíží vinil druhé lidi
nebo okolnosti. Až se ti otevřou oči, uvidíš, že sis svůj zdravotní stav,
své štěstí a všechny své životní okolnosti z velké části - vědomě nebo
nevědomě - způsobil sám.“
„Nevím jak to myslíte, ale nemůžu s vámi souhlasit.“
„Tak si poslechni příběh o člověku, který byl jako ty, Dane:
Na jednom staveništi na Středním západě, každý den, když píšťala
oznámila poledni přestávku, se všichni dělnici společně posadili, aby se
najedli. A když Sam otevřel svou krabici s jídlem, začal jako vždy
nadávat:
„Do prdele!“ křičel, „zas chleba s burákovou pomazánkou a s
marmeládou. Nemůžu vystát burákovou pomazánku ani marmeládu.“
Sam na své pořád stejné obložené chleby nadával každý den. Plynuly
týdny a ostatním dělníkům už to šlo na nervy. Nakonec mu jeden parťák
řekl: „Pro kristovy rány, Same, když tak nerad jíš burákovou pomazánku
a marmeládu, tak proč neřekneš své staré, aby ti dávala s sebou něco
jiného ?“
„Jaké staré?“ odpověděl Sam. „Já jsem svobodný. Chleby si mažu
sám.“
Sokrates se odmlčel a pak dodal: „Tak vidíš, v tomhle životě si všichni
sami mažeme své chleby.“ Podal mi hnědý sáček se dvěma obloženými
chleby. „Chceš radši se sýrem a s rajčetem nebo s rajčetem a se sýrem?“
zeptal se se smíchem.
„Dejte mi, který chcete,“ opětoval jsem jeho žert.
Pustili jsme se do chlebů a Sokrates řekl: „Až převezmeš úplnou
odpovědnost za svůj život, můžeš se stát úplným člověkem, a až se
staneš člověkem, budeš moci přijít na to, co to znamená být
bojovníkem.“
„Díky, Soku, za potravu pro duši i pro břicho,“ řekl jsem a hluboce
jsem se uklonil. Pak jsem si oblékl bundu a chystal se k odchodu.
„Ted,pár týdnů nepřijdu. Blíží se závěrečné zkoušky. A taky toho mám
~ 29 ~