Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Odmlčel se a opravdu jsem měl dojem, že vidím v jeho očích bolest.
Tiše řekl: „To není správné, Dane, takhle hulákat na svého učitele.“
Uvědomil jsem si, že cílem jeho urážek byla vždy snaha ukázat mi mé
vlastní duševní a emocionální zmatky, proměnit můj hněv v akci, pomoci
mi vytrvat. Než jsem se stačil omluvit, řekl: „Raději odejdi, Dane, a vrať
se, až se naučíš zdvořilosti - a až budeš umět správně dýchat. Možná, že
ti nepřítomnost spraví náladu.“
Smutně jsem se se sklopenou hlavou šoural z kanceláře. Cestou domů
jsem myslel na to, jakou trpělivost míval s mými záchvaty vzteku,
stížnostmi a otázkami. Všechny jeho požadavky mi byly jen ku
prospěchu. Zapřísahal jsem se, že na něj už nikdy nebudu křičet.
O samotě jsem se usilovněji než kdy předtím snažil opravit své
křečovité návyky při dýchání, ale měl jsem pocit, že tyto návyky se spíš
zhoršují. Když jsem zhluboka dýchal, zapomínal jsem opřít jazyk o
patro; když jsem si na to vzpomněl, dělal jsem to nedbale. Myslel jsem,
že se zblázním.
Ve svém zoufalství jsem se vrátil k benzínovému čerpadlu, abych
poprosil Soka o radu. Spravoval něco v garáži. Jen se na mne podíval a
řekl: „Odejdi.“ Vztekle a uraženě jsem beze slova kulhal do noci. Za
sebou jsem slyšel jeho hlas: „Až se naučíš dýchat, udělej něco se svým
smyslem pro humor.“ Jeho smích mě pronásledoval do půl cesty domů.
Když jsem došel ke schodům ke svému bytu, sedl jsem si a díval se na
kostel na protější straně ulice, ale nevnímal jsem, co vidím. Řekl jsem si,
že se na ten nemožný trénink vykašlu, ale stejně jsem tomu nevěřil. Dál
jsem se živil saláty, vyhýbal se každému pokušení a se zaťatými zuby
jsem bojoval se svým dechem.
Skoro až v polovině léta jsem si vzpomněl na Josefovu kavárnu. Měl
jsem tolik práce s tréninkem ve dne a u Sokrata v noci že jsem si
neudělal čas na návštěvu u Josefa. Ted,mám v noci volno, pomyslel jsem
si smutně. Došel jsem do kavárny právě před zavírací hodinou. Nikdo
tam nebyl, Josefa jsem našel v kuchyni, kde s láskou ukládal krásné
porcelánové nádobí.
Vůbec jsme si Josefem nebyli podobní. Měl jsem malou, svalnatou,
atletickou postavu, krátké vlasy a hladce oholený obličej; Josef byl
velký, hubený, vypadal skoro křehce a měl měkký, vlnitý světlý
~ 114 ~