Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Přátelé mě pozvali na pár týdnů do Santa Moniky, kde bydleli blízko
pláže. Uvítal jsem možnost trávit víc času na vzduchu.
Každé ráno jsem pomalu došel na horkou písečnou pláž, odložil jsem
berle a seděl až u vody. Poslouchal jsem racky a příboj, pak jsem zavřel
oči, zapomněl jsem na svět kolem sebe a celé hodiny jsem meditoval.
Berkeley, Sokrates a má minulost mi připadaly ztracené v jakési jiné
dimensi.
Brzy jsem začal cvičit. Zpočátku pomalu, pak stále intensivněji, až
jsem každý den několik hodin v horkém slunci cvičil tak dlouho, dokud
každý sval nepracoval až na hranicích svých možností, a tělo se mi
lesklo potem. Pak jsem po jedné noze doskákal do mělké vody u břehu,
kde se tříštily vlny, seděl jsem a snil o pružných saltech, dokud slaná
voda neodnesla můj pot a velikášské sny do moře.
Zběsile jsem trénoval, až mi svaly ztvrdly a rýsovaly se pod kůží jako
na mramorové soše. Stal jsem se jedním z ‘fanatiků’, pro něž moře a
písek představovaly životní styl. Masér Malcom si přicházel sednout na
mou přikrývku a vypravoval mi anekdoty. Každý den přicházel i známý
doktor z Randovy společnosti a bavil se se mnou o politice a o ženách;
hlavně o ženách.
Měl jsem čas - čas na promýšlení toho, co mne potkalo od chvíle, kdy
jsem poznal Sokrata. Přemýšlel jsem o životě a o jeho smyslu, o smrti a
jejím tajemství. A vzpomínal jsem na svého učitele - na jeho slova, jeho
živé výrazy, ale hlavně na jeho smích.
Říjnové teplo se ztrácelo v listopadových mracích. Na pláž přicházelo
méně lidí a v tomto čase osamělosti jsem pociťoval takový klid, jaký
jsem už řadu let nepoznal. Představoval jsem si, že zůstanu celý život na
pláži, ale věděl jsem, že po vánocích se vrátím do školy.
Můj ošetřující lékař mi nad rentgenovými snímky řekl: „Noha se vám
hojí dobře, pane Millmane - řekl bych, že neobyčejně dobře. Ale nesmíte
si dělat velké naděje. Váš úraz byl takového druhu, že není
pravděpodobné, že byste ještě někdy mohl dělat gymnastiku.“ Na to jsem
mu neodpověděl.
Brzy jsem zamával rodičům na rozloučenou a nastoupil do letadla; byl
čas vrátit se do Berkeley.
~ 92 ~