Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

„To znamená, že tvé dobré návyky musí být tak silné, že rozpustí ty
nepotřebné.“ Sokrates ukázal na malou kavárnu, okolo které jsem
mnohokrát přešel, aniž jsem si jí pořádně všiml.
„Takže vy věříte na přírodní stravu, Sokrate,“ řekl jsem, když jsme
přecházeli ulici.
„Nejde o to, na co věřím, ale o to, co dělám. Říkám ti, že jím jen to, co
je zdravé, a jím toho jen tolik, kolik potřebuju. Abys mohl ocenit to,
čemu říkáš přírodní strava, musíš zbystřit své instinkty, musíš se stát
přírodním člověkem.“
„To mi připadá dokonale asketické. To si ani občas nedáte třeba malou
zmrzlinu?“
„Na první pohled může má dieta vypadat spartánská ve srovnání s tím,
čemu ty říkáš ‘umírněnost’, Dane, ale můj způsob jídla mi přináší
potěšení, protože jsem se naučil vychutnávat nejjednodušší jídla. Ty se to
naučíš taky.“
Zaklepali jsme na dveře a Josef nám otevřel. „Pojďte dál, pojďte dál,“
řekl nadšeně, jako by nás vítal ve svém domově. A pravdu to jako
domov vypadalo. Podlaha vstupní místnosti byla pokryta měkkými
koberci. V jídelně stály těžké, leštěné, hrubě přitesané stoly a křesla s
rovnými opěradly, které vypadaly starožitně. Na třech stěnách visely
čalouny, čtvrtá byla skoro celá zakrytá obrovským akváriem s barevnými
rybkami. Denní světlo přicházelo oknem ve stropě. Seděli jsme přímo
pod ním v teplých slunečních paprscích, které se chvílemi schovávaly za
mraky plujícími po obloze.
Josef se k nám blížil a vysoko nad hlavou nesl dva talíře. Se širokým
gestem obsloužil nejdřív Sokrata a pak mě. „To vypadá báječně,“ řekl
Sokrates a zastrčil si ubrousek za límec. Podíval jsem se na talíř, ležela
na něm nastrouhaná mrkev a list hlávkového salátu. Vyděšeně jsem si to
prohlížel.
Tvářil jsem se tak, že Sokrates málem spadl smíchem ze židle a Josef
se musel opřít o stůl. „Aha řekl jsem s úlevou, „takže to byl vtip.“
Josef beze slova oba bílé talíře odnesl a vrátil se se dvěma překrásnými
dřevěnými miskami. V každé z nich byla dokonale vytvarovaná hora.
Hora sama byla vytvořena z kombinace dvou druhů melounu. Malé
kousky vlašských ořechů a mandlí, každý jiný, v nich tvořily hnědé
~ 104 ~