Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Recommendations

Info

rozloučili. Věděl jsem, že na ni nikdy nezapomenu, ale rodina musela býtna prvním místě.Uprostřed následující zimy jsme se s Lindou přestěhovali zpátky doSeverní Kalifornie. Poslední ránu mému manželství asi dala má zaujatostprací a sebou samým, ale žádná osudová rána nebyla horší než trvalésžíravé pochybnosti a melancholie, které jsem poprvé pocítil během našísvatební noci - ten bolestný pocit, že existuje něco, na co bych si mělvzpomenout, něco, co jsem před léty ztratil. Jedině vedle Joyce mě tenpocit opouštěl.Po rozvodu se Linda s Holly přestěhovaly do hezkého starého domu.Já jsem se vrhl do práce - učil jsem gymnastiku a aikido v berkeleyskéYMCe.Pokušení zajít k benzínovému čerpadlu bylo trýznivé, ale nechtěl jsemtam jít, dokud nebudu povolán.A jak bych se tam ostatně mohl vrátit? Povšech těch létech jsem neměl s čím přijít.Přestěhoval jsem se do Palo Alta a žil tak osaměle, jako dosud nikdy.Mnohokrát jsem si vzpomněl na Joy, ale věděl jsem, že nemám právo jik sobě zavolat; pořád jsem měl před sebou nedokončenou práci.Vrátil jsem se znovu ke svému vlastnímu tréninku. Cvičil jsem, četl,meditoval a znovu a znovu jsem své otázky nořil hlouběji a hlouběji dosvé mysli jako meč. Za pár měsíců jsem znovu začal cítit pohodu, jakoujsem celá léta nepoznal. V té době jsem začal psát, zaznamenával jsemdo sady sešitů vzpomínky na své dny se Sokratem. Doufal jsem, že tím,že se budu rozpomínat na dobu, kterou jsme spolu strávili, získám novýklíč ke svému problému. Od chvíle, kdy mne propustil, se nic nezměnilo- rozhodně nic, čeho bych si všimnul.Jednoho rána jsem seděl na schůdcích svého malého domku svyhlídkou na dálnici. Myslel jsem na uplynulých osm let. Začínal jsemjako blázen a málem se ze mě stal bojovník. Pak mě Sokrates poslal dosvěta, abych se učil, a ze mě se stal blázen.Měl jsem pocit, že jsem celých těch osm let promarnil. Ted jsem tuseděl na schodech a díval se přes město na vzdálené hory. Náhle jsemzbystřil pozornost: v horách jako bych zahlédl slabou záři. V té chvílijsem věděl, co udělám.~ 179 ~
Prodal jsem těch pár věcí, které jsem ještě měl, vzal na záda batoh avyrazil jsem pěšky k Fresnu; pak jsem zamířil na východ do SierryNevady. Bylo pozdní léto - vhodná doba, kdy je možné se vytratit dohor.~ 180 ~
Page 2 and 3:
___________________________________
Page 4 and 5:
PODĚKOVÁNÍChci vyslovit svou úc
Page 6 and 7:
dialogy a některé časové poslou
Page 8 and 9:
ČERPACÍ STANICE NA KONCI DUHY„
Page 10 and 11:
Jedné noci na začátku prosince j
Page 12 and 13:
V nočním tichu jsem upřeně hled
Page 14 and 15:
„Za otázkami není nic,“ odsek
Page 16 and 17:
„Byl jsem ve snech mnoha lidí a
Page 18 and 19:
„Učili tě jako většinu lidí,
Page 20 and 21:
„Ale ano, nepamatujete se? Řekl
Page 22 and 23:
Taky jsem zkřížil nohy a dychtiv
Page 24 and 25:
řekl jsem: „Ted už musím jít,
Page 26 and 27:
V následujících dnech jsem byl v
Page 28 and 29:
nápaditě ukrývat; ovládali trik
Page 30 and 31:
Tiše řekl: „Bude pro tebe lepš
Page 32 and 33:
Několik dalších dnů jsem se Sus
Page 34 and 35:
OBLUZENÁ MYSLBylo pozdě večer. K
Page 36 and 37:
„Řekněme, že jsem manipuloval
Page 38 and 39:
Sokrates se udeřil dlaní do čela
Page 40 and 41:
pevně uchopil mou paži, zesílil
Page 42 and 43:
Mentální hluk z publika začínal
Page 44 and 45:
„Jak?“„To je trochu složitě
Page 46 and 47:
Když mi pomohla znovu popadnout de
Page 48 and 49:
„To je možné, máš ale pořád
Page 50 and 51:
iluzích. Máš soucit se svým př
Page 52 and 53:
náhodné, nekontrolované myšlenk
Page 54 and 55:
přitiskla. Najednou jsem cítil de
Page 56 and 57:
shrnout svá ponaučení, ale já j
Page 58 and 59:
jak to jen šlo, a když jsem se ko
Page 60 and 61:
Vyběhl jsem z posluchárny a běž
Page 62 and 63:
Když jsem se posadil, ani se nezm
Page 64 and 65:
„Ale proč bys to dělal?“ řek
Page 66 and 67:
bojovníka. Ty sis, jak se zdá, vy
Page 68 and 69:
Sokrates mi tu pentli musel uvázat
Page 70 and 71:
znovu získat rovnováhu, že si mu
Page 72 and 73:
„Každý večer společně půl h
Page 74 and 75:
Mezitím co jsem čerpal do nádrž
Page 76 and 77:
zářivých barev, třpytivých st
Page 78 and 79:
Nevzal mou otázku vůbec na vědom
Page 80 and 81:
„Přesně tak, Dane, nápad o nic
Page 82 and 83:
ještě měsíc pracoval na vyřeš
Page 84 and 85:
vzduchu. Nic se nedělo. S odporem
Page 86 and 87:
těsně, že jsem z něj cítil zv
Page 88 and 89:
KNIHA DRUHÁ:PŘÍPRAVA BOJOVNÍKA~
Page 90 and 91:
říká: „Bud_ opatrný, Dane, mo
Page 92 and 93:
Do kraje přišli verbíři a odvá
Page 94 and 95:
Na letišti na mě čekal Rick; pá
Page 96 and 97:
„Ukažte mi tu bránu, Sokrate. J
Page 98 and 99:
„Co je ta žlutá věc, Soku?“
Page 100 and 101:
„Obzvlášť velká; budeme děla
Page 102 and 103:
„Když je malé dítě sklíčen
Page 104 and 105:
„Budeš si muset nově upravit v
Page 106 and 107:
balvany. Kousky jablek a tenké pl
Page 108 and 109:
, Co jim řekl?“ čekal jsem na i
Page 110 and 111:
„Vaše žena?Znovu se rozesmál,
Page 112 and 113:
Pak jsme se vrátili do jejího byt
Page 114 and 115:
určitých skupin svalů mi tato de
Page 116 and 117:
plnovous. Já jsem měl rychlé poh
Page 118 and 119:
budeme pokračovat,“ jako bych se
Page 120 and 121:
milovala, ji tajně řekl, že odej
Page 122 and 123:
postavit. Je pro ty, kdo se bojí s
Page 124 and 125:
kde jsou zraněni. Všiml jsem si,
Page 126 and 127:
„Není tu žádný důvod ke smut
Page 128 and 129:
probodnout. Nedej se oklamat jako t
Page 130 and 131: HORSKÁ STEZKASokrates nalil kouř
Page 132 and 133: Nezdálo se mi, že se to nějak zv
Page 134 and 135: Když jsme se blížili k protipož
Page 136 and 137: „A teď ty,“ řekl, sehnul se a
Page 138 and 139: Slova se mi v hrdle měnila v chrap
Page 140 and 141: V tom okamžiku začala konvice pí
Page 142 and 143: sebe; na bradlech jsem znovu a znov
Page 144 and 145: nevadilo a kdybyste k němu byli sh
Page 146 and 147: řemínky sis sundával strašně n
Page 148 and 149: Netrvalo to dlouho a stáli jsme v
Page 150 and 151: Navzdory všem úspěchům jsem neb
Page 152 and 153: „Poslední dobou už ne,“ řekl
Page 154 and 155: „Tak dobře, když o to tak stoj
Page 156 and 157: každém okamžiku. Pozornost nesto
Page 158 and 159: „Kolik je hodin?“„Je teď“
Page 160 and 161: „Předpokládám, žes pochopil p
Page 162 and 163: Na oslavu jsem k Sokratovi přinesl
Page 164 and 165: Byla rychlá, pravda - ale já jsem
Page 166 and 167: KNIHA TŘETÍ:BEZDŮVODNÉ ŠTĚST
Page 168 and 169: mu ucho na prsa. Jeho srdce se neoz
Page 170 and 171: „Lekce! Dostanete srdeční zách
Page 172 and 173: Podíval se na mě a vzdychl: „Do
Page 174 and 175: zářícíma očima. Se smíchem ke
Page 176 and 177: jsem četl, v naději, že najdu kl
Page 178 and 179: Milarepa pátral všude kolem po os
Page 182 and 183: BRÁNA SE OTEVÍRÁPo úzké silnic
Page 184 and 185: „Co na tom záleží,“ vykřikl
Page 186 and 187: malou otýpku dříví. „Napadlo
Page 188 and 189: světlo a tma se střídaly stále
Page 190 and 191: zbytky mých zásob. Teprve pak, kd
Page 192 and 193: Odpoví ti na všechny tvé nevyslo
Page 194 and 195: EPILOG: SMÍCH VE VĚTRUProšel jse
Page 196 and 197: jediným jilmem, obklopená bílým
show all

Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?