Kalevala_CZ

108
Nikde kopky nezůstalo,
aby krev ji nepokryla,
která kouřem kouřila se,
která valem valila. se
z rány v noze Vainaměina,
bohatýra ubohého.
Mocný moudrý Vainamoinen
lišejníky drápal se skal,
mechy sbíral na bažinách,
'200. trávu škubal po lučinácb,
aby ucpal otvor rány,
aby zavřel bránu krve;
ale bolest nezkrocena,
krev se valí neztišena.
Úzkosť již ho zmocnila se,
již ho bolesť porážela;
mocný moudrý Vainamoinen
stenaje a naříkaje
ruče koně ostrojil si,
210. hnědáka si v saně zapřáh,
s těží v saně pozdvihl se,
s těží v korbě usadil se.
Pobíd oře rukovítkou,
pošleh bičem operleným,
koník běží, cesta mizí,
saně v před a dráha nazpět;
jel a jel, až ku vsi dojel,
na trojcestí před osadou.
Mocný moudrý Vainarnolnen
2:20. po dolenské dal se cestě,