Kalevala_CZ

84-5
Rány osudu, jako války, hlad a mor, změny takové
nepřivódí, jimi zdroj národní poesie epické se nezastavuje;
porušuje se však a posléze zastavuje přijatím
jiné kultury. Národní poesie epická před ní ustupuje
jako před vítězným nepřítelem, s nímž není kornpromissu
a míru. Lyrická národní poesie není tak nepoddajná.
Ona se po netuhém odporu dává podmanit,
přijímá nový kroj, nový mrav, názor, vkus i nevkus.
Život lyrické národní poesie je kratší, ale obnova její
je snazši; u národní poesie epické není takového
.obnovováni ; úpadek její může býti dlouhý, což závisí
od toho, dotírá li nová kultura na národ zhurta anebo
'Vniká li k němu nenáhle, ale z úpadku není už úplného
za ta vení.
Nepř-átelské působení západní kulLury na poelicdmu
produkci národní zvýšeno je psaním. Vysvětluje
se to prostě tím, že člověk, moha se spolehnouti na
mechanickou pomůcku své paměti, ncrad si obtěžuje
mozek pamatováním věcí, o kterých myslí, že je věrněji
ti trvaleji zachovati může papir. Švédové a proteslantští
pastoři v minulém století horlivě vypuzovali národní
poesii finskou, jež se jim zdála plnou pohanského barbarství,
a nernéuě úsilovně vzdělávali národ ve smyslu
západním. Vláda vydala nařízení, aby každý její poddaný
naučil se číst a psát. Pastoři, vidouce, že finský národ
nejen velmi houževnatě, nýbrž i s velkou láskou lpí
na své tradicionálné poesii, brzo se přesvědčili, že ve
psaní mají nade vše vydatného spojence proti ní.
Kdo věc paměti hodnou písmenu zaznamenává, ten
ji odcizuje tradici a národní poesie jakožto duševný
plod drahných pokolení, z nichž -každé něco svého
k ní přičinilo, nedá se mysliti bez tradice ústné, s níž
stojí i klesá. Pisemné zaznamenání, kde stalo se v čas
zachránilo národní poesii v poslední fnsi jejího tvo-