Kalevala_CZ

Řekl moudrý Vainamoiuen :
"Baby s cesty vracejí se,
ne však muž, byť nejšpatnější,
ne rek, sebe malátnější ;
podej loďku, Tuoniovno,
pramici, o Manalanko !"
Dala loďku Tuoniovna,
280. načež moudrý Vaínamčinen
přepla vil se přes zátoku,
přeli; 'podzemskou černou řeku,
sám se ozval těmi slovy:
"Běda tobě, Vainamoine,
že jsi přišel do Manaly
nezemřelý, nezavražděn!"
Tuonetara, dobrá matka,
Manalatar, stará žena,
přinesla mu piva konev,
290, podala džbán dvojuchatý,
podala a promluvila:
"Na, pij, moudrý Vainarnoine l"
Starý moudrý Vainamoinen
dlouho hleděl do nádoby -
žáby trou se s ropuchami,
po stěnách se hadi plazí;
když to viděl zahovořil :
"Nepřišel já do podzemí,
z manalské tu srkat číše, ' •
300. Z Tuoniova džbánu zunkat !
OpU~ se pijan piva,
upije seqhlastoun konve!"
H'