Kalevala_CZ

419
děti země jahodnaté,
voda loďky vysmolené;
já jsem luny nečekala,
ani slunce velebného,
čekala jsem svého družka,
svého družka, svého syna,
ro. dívala se ráno, večer,
nevěděla kam se poděl,
je Ii malá jeho mihl,
pěstí li ji, krmí li ji,
že se domů uenavrací,
neboť slíbil svatosvatě,
že se vrátí čerstvou stopou,
stopou čerstvou, nezavatou."
"Každé ráno chodila jsem,
po dni celé myslila jsem,
zda li sánky synáčkovy
60. neduní a nerachotí
valíce se na náš dvorek,
naši nátoň neprostornou;
byť měl koně slaměného,
místo saní dvé měl žerdí.
uznala bych, že jsou saně,
přiznala bych, že jsou sánky,
jen když přivezly by synka,
krasavce mi navrátily."
J,Dobu drahnou doufala jsem,
70. každou chvíli vyhlídala,
starou hlavu vypínala,
šedé vlasy shrnovala,
2i