Kalevala_CZ

732
Louhi, Paní nad Pohjolou,
baba stará, kolozubá,
zavedla ji tajně v lázeň,
ukryla ji do lazebny,
aby nic ves neslyšela,
co se děje nezvěděla.
Lázeň teple vytopila,
110. na ručesf ji připravila,
pi va dává na stežeje
a řediny v zámky leje,
aby dvéře nevrzaly,
ani zámky neskřípaly.
Načež vzývat započala,
říkala a šepotala:
"Zlatá bábo, tvůrčí vílo,
vznešená a vyvýšená,
kteraz nejstarší jsi ze žen,
120. žena prvá, matka prvá!
Do moře sstup po kolena,
sejdi do vln morských po pás,
naber slizu Iipaního,
naber sádla úhořího,
hladce vymaž doupě lůna,
kluzce potři po všech stranách,
pomoz ženě od bolení,
od trápení, od mučení,
od vrlánl, ujímání,
130. od hlodání, od hryzauí I"
"Kdyby toho nedost bylo,
o Jumalo, slyš mne, Ukko!