Kalevala_CZ

173
neumeje řeči Turjů,
200. nedoveda po laponsku."
Právě jarý Lemminkainen,
sám on švarný Kaukomieli
česati si počal vlasy,
černou kštici nade čelem;
hřebenem on prudce mrštil
rozčesákem v pažbu dveří,
slovo děl a propověděl,
takovým jej zaklel slovem:
"Potom zhyne Lemminkainen,
210. zhouba stihne nebožáka,
až mne hřeben vzpomene si,
až krev z něho tryskne rudá."
Bral se jary Lemminkainen
do Pohjoly mrakotemné
přes matčino zbraňování,
stařenčino varování.
Ozbrojil se, opásal se,
železné si roucho naděl,
ocelovým pásem sepjal,
220. slovo děl a propověděl :
"Pevnější muž obrněný,
lepší v rouchu ze železa,
pás ocelný moci dodá
jemu mezi čaroději,
nebojí se nejslabšího,
ani sebe silnějšího."
Chopil meč svůj jako oheň,
připásal meč jako plamen,