Kalevala_CZ

41
zaklel koně s čelem hvězdným
310. v balvan na kraj vodopádu.
Meč mu zlatorukojetný
zaklel ve blesk na obloze,
kuši zdobně vyřezanou
zaklel v duhu nad vodami,
šípy pery opeřené
ve jestřáby škvíkajíct,
psa mu zaklel kři vonosku
v pohozený valoun zemský.
Zaklel čapku Joukahaina
320. ve shluk mraků po větrných,
zaklel rukou rukavice
do leknínů na jezeře,
kamizolu z měkké vlny
do obláčku mrholí vých
a pás hebký roztrženy
v mléčnou drábu na obloze.
Samého pak Joukahaina
po pás vepěl do bažiny,
po slabiny do lučiny,
330. po podpaží do písčiny.
Teď už mladý Joukahainen,
teď už věděl, pociťoval,
že sem cestou přicestoval,
že sem poutí priputoval,
aby vešel v závod zpěvný
s moudrým starcem Vainamčinem.