Kalevala_CZ

394
"Kdo jest, aby poradil mi,
730. kdo jest, aby dal mi radu?
Železné já škorně vzala,
drátem z mědi sšněrovala,
ku stěně se přitulila,
na násep se postavila,
naslouchala, ztiší li se,
vyzlobí li, vyzuří se;
dlouho stála jsem a stála,
ztišeni se nedoždála."
"Zima tělo projímala, .
740. mráz mi mrazil všechny údy,
choulící se ku zdi chladné,
za dveřmi se tetelící;
myslíc jsem si pomyslila:
snášet mi již nelze déle
kruté křivdy, hrubé hněvy,
povrhání, přezírání
ve plamenné výhni Lempa,
ve brlohu toho ďábla."
"Příbytek jsem přívětivý,
750. krov útulný ostavila,
sebrala se, vydala se
bažinami, písčinami,
brodila se hlubinami,
došla pole bratříčkova;
suché jedle šelestily,
štíhlé smrky šepotaly,
vrány vrané krákoraly,
straky vstříc mi rapotaly:
»» Tvůj tu, ženo, není domov,
760. rodiště tvé není tady.""