Kalevala_CZ

a
921
úží
Loviatar, slepá babizna, ~lá Tuoniovna, matka
nemocí.
Luonnotar, dcera přírody; L u o n not ary, dcery
přírody, •tvůrčí víly".
Luotola, záliv při řece joukolské.
Lyylikki = Kauppi.
Lyfe jsou v půlnočních zemích neocenitelnou
pomůckou stykův obyvatclstva v zimě, kdy vysoká
vrstva sněhu pokryje pole i luhy a hluboké závěje zarovnají
rokle i propasti, tak že celý kraj podobá se
širé sněžné pláni, na níž není jediné cesty. Lyže bývají
na 4 lokte dlouhé, 4-5 palců široké a 1 1 / 2 -2
palce tlusté desky z jedlového dřeva. K oběma koncům
se ztenčují; na koncích jsou zašpičatěny
a poněkud vzhůru obráceny. K nohám připevňují se
řemenem. Aby se běžec snázemohl obraceti, bývá
pravá I) že poněkud kratší levé a na dolejší straně
mívá po celé délce rýhu. Někdy bývá spodek lyží potažen
koží s krátkou srstí, jež leží na zad, aby 1'ychlost
lyží podporovala a nikoli zdržovala. Lyže napouštějí
se tukem nebo dehtem. Běžec drží v rukou
tyčku, kterou se odráží a běhu svému směr dává.
Asi 4-6 palcův od něho je na tyčí kulatá dřevěná
destička, jejímž středem tyčka se provléká; deštička
brání tomu, aby se tyč příliš hluboko do sněhu zabodla,
Běžec na lyžích musí dbáti, aby obě lyže byly
stále rovnoběžny. Ještě větší upotřebení, než ve Finsku,
lyže mají v Laponsku. Finská tradice přičítá sice
vynález a mistrovství lyží Lapoňanůrn, že však jsou
ve Finsku od pradávna domovem, dokazuje finský
jazyk, jenž má pro ně i pro jejich součástky hojnost
názvů. Lyže nazývá se s u k s i, p a I j a k k a; levá
lyže I y I Y (srv. Lyylykki), pravá s i vak k a; lyže koží
potažená k a I h u.