Kalevala_CZ

739
nevyváznou v době žádné,
ani v noci, ani za dne!
Načež starý Valnamoinen,
vědmý muž a věčný věštec
mastí potřel choré údy,
pomazal je mastí všudy,
jednou mazal, dvakrát vídal,
ještě jednou masti přidal,
načež praví I promlouvaje,
320. tak se ozval šepotaje:
"Ukko, bože na výsostech,
bože, děde na nebesích!
Pošli oblak od východu,
zdvihni oblak od půlnoci,
přižeň mračno od západu,
nechť se roní med a mana,
kde je bolest, kde je rána,
nechť ji zhojí mocí tvojí!"
"Moje ruka málo může,
330. stvořitel li nepomůže ;
kéž pomocná ruka boží
žehnajíc se sama složí,
kde vídaly oči moje,
kde se dotkly ruce moje,
promluvily rety moje,
na co dechla ústa moje!"
"Kam má ruka nedosáhne,
stačí ruce Jumalovy,
kam mé prsty nedostihnou,
340. stačí prsty Stvořitele;
47