Kalevala_CZ

12
vodou tiše dřímající,
skolébanou, měkkou vlnou,
před ní spousta řídké vody,
za ní jasný nebes oblouk.
::2GO.
Když let bylo prošlo devět
a šlo na rok na desátý,
zdvihla čelo popěněné,
vzepřela se celým tělem,
chystala se ku tvoření,
strojila se ku rození .
na hřebetě moře sinem,
nekonečné vodní pláni.
t
Kam se ruka obrátila,
okřidlí se utvorila ;
kam se noha zarazila,
rybné tůně vyhloubila;
kde se panna potopila,
hlubina se prolomila.
z70. Kde se kyčlí země dotkla,
srovnaly se ploché břehy;
kde se stopa země dotkla,
stvořily se lososárny,
kde v zem hlava narazila,
země v záliv ustoupila.
Plula potom od pevniny,
tiše na znak položena;
utvářela úskaliny,
skryté skalné zádořiny,