Kalevala_CZ

84·G
ření, zachovalo její podobu v této době, balsamovalo
ji, pomník jí postavilo, ale pomníkem tím je zavalen
i j,ejí živý zdroj.
Jak působením západní civilisace národní poesie
finská ustupovala, lze zcela zřetelně pozorovati, povšimneme
li si, kde a v jakých podmínkách nejdéle s~'
zachovala, čili kde ji sběratelé zastihli ještě v plné
hojnosti a síle.
Nejbohatšim nalezištěm jejím byla za Lonnrota farnosť
Vuokkinierni v archangelské gubernii. Odtud na východ,
v J uskijárvi a Panajárvi, vyskýtá se již řidčeji a slabeji,
a tak postupně dále. Pravlasť její byla na řece
Dvine, jejíž finské jmeno [Váiná) ukazuje na předního
bohatýra run. Bohatá naleziště byla a jsou v Karelii.
(fin. Karjala), jež dělí se na finskou a ruskou a pokud,
přináleží k vlastnímu Rusku spadá do hranic olonecké
gubernie. Země Karelie bývá vzpomínáno i v ruských,
bylinách. Hranice její bývaly širší, ano jest domněnka,
že Karelové jsou totožní s Permy (Bjarmy či Beorrny},
kteří dle skandinavských i ruských zpráv měli v IX.
století na severu nynějšího Ruska obšírnou říši, jež.
trvala až do XIII. stol, kdy podlehla Novgorodu,.
byvši již oslabena vpády Skandinavců, dychtivých hohatsví
a zvláště drahých kožešin Perrnů
Novgorod na místě, kde teka Jug ( . joki,- fin. = řeka)
vlévá se do Such ony , založil město Ustjug, jež brzy zbohatlo j:
jiná novgorodská kolonie usadila se na březích řeky Vjatky a.
podrobila si finský kmen Votjaků, Tím se Rusové zmocnili staré
obchodní cesty perrnských J, arelů. Karelové zchudli j poslední,
loupežný vpád Norů do jejich země udál se r. 1217 j později nebylo
již co v zemi perrnské loupiti. R. 1187 povstali Karelové
proti Novgorodu, ale odpor jejich záhy byl ptemožen, načež pan--
ství novgorodské a s ním kolonisace ruská rozprostřela se at.
k dolnímu toku Pečory