Kalevala_CZ

226
vrátila se sobě bzučíc,
byla nazpět s pořízenou:
400. šest šálečků v klíně měla,
na zádech jich nesla sedm,
všeplničky dobré masti,
balzámu, jenž rány hojí.
Opět máli Lemminkaina
svého syna pomazala,
masti byly devatery
a balzámy desatery;
neprospěly, nepornohly,
pomoci mu nepodaly.
470. Znova matka promluvila,
Ťato slova proslovila:
"Včelko, drobný ptáčku vzdušný,
odleť pro masť do třetice,
k nebesům se vzhůru povznes,
přes nebes leť devatero,
tam je medu velká hojnost,
strdí tam, co komu libo,
sám je Tvůrce mocí nadal,
dechnuv na ně čistým dechem,
480. sám jím vlastni mazal děti,
od zlých mocí poraněné ;
včelko, smoč svá křídla v medu,
chmerky křídel v čistém soku,
přines medu pod svým pláštěm,
naber strdí na peroutky,
přines masti ranhojivé,
chyb tělesných na obliti!"