Kalevala_CZ

458
Jel a -jel, však dlouho nejel,
440. maličko jen cesty ujel,
koník plaše zařehotal,
postříhuje bystrým uchem.
Tu se jarý Lemminkalnen,
tu se krásný Kaukomieli
trochu v saních nadezd vihl,
aby viděl, co se děje -
viděl, jak mu matka děla,
roditelka pověděla:
plamenná se řeka valí
450. koni právě pod nohama,
prah plamenný na tom proudu,
na tom prahu oheň-ostrov,
na ostrově oheň-hora,
na té hoře oheň-orel,
ze zobanu oheň chrlí,
z klofáče mu plamen sálá,
peří jeho ohněm srší,
hne li sebou, jiskry prší.
Z dálky zřel už Lemminkaina,
460. prohlížel si, pozoro val:
"Kam tě vede cesta, Kauko,
kamo jedeš, Lempiovče !"
Řekl jarý Lemminkainen,
pravil krásný Kaukomielí:
),Do Pohjoly pusté jedu,
beze mne tam popíjejí;
vyhni se mi trochu, ptáku,
uhni se mi trochu s cesty,