Kalevala_CZ

144
chopil luk a ve dví zlomil,
do ohně jej vrhnul nazpět,
chlapům kázal měchy tahat,
rabům oheň rozhrabovat.
Již den na to, zejtra na to
340. mistr kovář lImarinen
sám se nahnul, aby viděl,
nad samou se sklouil výheň ;
loďka z ohně vystoupila,
čájka rudá z žáru vyšla,
zlatá byla přída její,
z mědi byla vesla její.
Na oko loď byla dobrá,
ale mrav byl její špatný:
samovolně, bez příčiny
350. v bitvy lité plavávala,
Mistr kovář lImarinen
nevalnou měl z toho radost,
loďku vzal a v drti zdrtil,
nazpět hodil do plamenů,
chlapům kázal měchy tahat,
rabům oheň rozhrabovat.
Dne třetího, po pozejtří
přišel kovář' llmarinen,
sám se nahnul aby viděl,
;)60. nad samou se sklonil výheň;
z ohně vysla kravka mladá,
z žáru vyšla zlatorohá :