Kalevala_CZ

-,-------------~~--~---~--~-
----
59
220. nevyrostla, nedospěla
v těchto časech přeneblahých,
v této době bezradostné;
kdybych byla noci šesté
zahynula aneb osmé,
bylo by mně dosti bylo
proužku plátna na rubášek ,
pídě půdy na roveček,
matka málo plakala by,
nejméně by plakal otec,
~30. ale bratr ni tak málo."
Pláče den a pláče druhý,
matka se jí dotazuje:
"Čemu pláčeš, bědná dívko,
čemu, sirá, hořekuješ !"
"Proto pláču, bedna matko,
po věk celý hořekuji:
žes mne dala nebožačku,
vlastní dítko poručila,
starochovi poručila
240 letitému ku rozkoši,
třasonožce za podporu,
v jeho domě za ochranu;
kéz jsi mi spíš poručila
do hlubiny skočit morské,
okounům se státi sestrou,
družkou býti vodním rybám;
lépe na dně moře dlíti,
pod vlnami bydlo míti,
okounům tam sestrou býli,
250. družkou býti vodním rybám,