Kalevala_CZ

61
"Hodina se přiblížila,
abych ten svět opustila,
do Manaly putovala,
do Tuonely, říše mrtvých:
otec pro mne nezapláče,
matka horšit nebude se,
sestra slzy neuroní,
bratru oči neovlhnou,
kdybych do vln uvrhla se,
2DO. k morským rybám poděla se
do hluboké vodni tůně,
v kaly černé na dně morskérn."
Šla den prvý, šla den druhý,
nazejtří pak po doi druhém
ku širému stihla moři,
na břeh pustý rákosnatý,
v čiré noci dorazila,
v černé tmě se zastavila.
Celý večer proplakala,
300. po celou noc naříkala
na pobřeží oblázkovérn
u zálivu širokého;
časně ráno za svitání
mys před sebou uviděla,
na mysu tré panen krásných
koupaly se v morských vlnách;
čtvrtou z nich se stane Aino,
pátou hude hybký proutek.
Na vrhu si košilenku,
310. na jívu si roucho dala,