Kalevala_CZ

221
310. Sama žíly navázala,
konce jejich zauzlila,
vlákna jejich spočítala,
těmi slovy promluvila:
"Vílo žil, o ženo vzácná,
o vznešená Suonetaro,
kterážto žil vlákna předeš,
na kuželi štíhlém soukáš,
na měděnou cívku viješ,
na železné navijadlo!
3:i0. pomoziž mi ve potřebě,
přispěj té, jež tebe vzývá,
zil jí klubko v klíně přines,
kůže stůčku pode paždím,
aby mohla žíly spojit,
-svazů konce spolu svázat,
na těch ranach prorubaných,
na těch hnátech zpřelámaných."
~Kdyby toho nedost bylo,
ještě jestí víla vzduchu,
:1::10. panna ve měděném člunku,
v loďce rudě pruhované.
Přijď, o panno, s výše vzdušné,
sestup, panno, s výše nebes,
propluj žíly na svém člunku,
otřes mocně všemi údy,
propluj kostí dutinami,
propluj hnátů štěrbinami!"
"Seřaď žíly na jich místa,
umísti, kam která patří,