Kalevala_CZ

323
130.
14.().
"Mraze, maličký můj synku,
jejž já sama odchovala!
Spěchej tam, kam tobě velím:
kam ti velím, kam ti kážu:
jdi a zamraz člunek chlapcův,
loď jarého Lemminkaina
na blankytném znaku moře)
hohopusté vodní pláni!
Zamraz loď i hospodáře,
nechať brašek zledovatí,
aniž kdy se vysvobodí,
dokud v tobě žití bude,
sama li ho nevyprostím,
sama Ji ho nevymanírn !"
150.
A mráz povstal, podlé plémě,
zdvih se chlapík zlý a zlostný,
odešel, by moře zmrazil,
aby vlny ledem srovnal;
kudy kráčel, kudy stoupal,
kudy bral se na své pouti,
stromy listí pozbavoval,
travky květů olamoval.
A když dospěl cíle cesty,
k bráně moře půlnočního,
k moři bez hranic a konce.
počal ihned prvé noci
mrazit zátoky i vlny,
po březích si poskakoval;
ještě moře nezamrzlo,
ledy vlny nesrovnaly;