Kalevala_CZ

938
Str.
uvařena a rozkrájena; vy. 95-204. - Vainamčinen
zrobí z čelisti štiky ka ntele, na němž ten i onen pokouší
se zahráti, ale marně; vv. 205-342 . . • • • . . . . . 667
Runa čtyřicátá prvá. Vainamoinen hraje na kantele a hned 668
kde jaký živoucí tvor vzdušný, zemský i morský přibíhá
a kupí se hudbu poslouchaje ; vy. 1-168. - Každé srdce
je až k slzám dojat.o; ano i z očí samého Vainamčina
roní se velké krůpěje, padou na zem a stékají do vody,
kde se proměňují ve třpytné, namodralé perly; VI'.
169-266. . . . . • . . . . . . . . . . • . • . . . . 677
Runa čtyNcátá druhá. Bohatýři přitrhnou do Pohjoly a 678
Vainamoinen oznámí, že si přišli pro část sampa; kdyby
po dobrém poloviny nedostali, žeby si mocí vzali celé;
vv. I-58. - Paní nad Pohjolou nehodlájim ho dáti ani po dobrém
ani po zlém, a sbírá lid pobjolský k obraně; vv. 50-64.
Vainámoinen vezme kantele, počne hráti a uspí hudbou
všechen lid pohjolský, načež jde s tovaryši svými vyhledat
sampo; vynesou je ze skalného vrchu a dopraví na svou
loď; VY. 65-~64. - Uvážejí sampo po lodi z Pohjoly a
stastně se blíží domovu; VY. 165-308. - Třetího dne
Paní nad Pohjolou procitne ze spánku a vidouc, že je
sampo odvezeno, spůsobí hustou mlhu, velikou vichřici,
a jiná protivenství, aby zadržela únosce sampa, až ona
jich dohoní; za bouře nové kantele spadne Vainamčinovi
do moře ; vy. 309-562. . . . . • . . . . . . . ... • 608
Runa čtyřicátá třetí. Paní nad Pohjolou vypraví válečnou 699
loď a pronásleduje únosce sampa; VY. 1-22. I{dyž
jich dohoní, strhne se boj mezi Pohjolou a Kalevalou,
jež zůstane vítězem; vy. 23 - 258. Avšak Paní nad
Pohjolou podaří se svrhnouti sampo s lodi do moře, kde
se na kusy rozbije; VI'. 259-266. - Větš! kusy padnou
na dno a stanou se morskými poklady, menší pudí vlna
ku břehu, z čehož Yamamoinen raduje se doufaje, že se
stanou počátkem nového zdaru ; VY. 267-304. Paní
nad Pobjolou brozí, že zničí všeliký úspěch Kalevaly, kterýchžto
,hrozeb neleká se Vainámoinen ; 305-368. - Zarmoucena
nad ztrátou .toho, co bylo silou a mocí její,
Paní nad Pohjolou vrací se do Pohjoly a nemá ze sampa
ničeho kromě jediného krůvku; VY. 369-384. - Vaina-