Kalevala_CZ

3G4
))Plač, o plač, o panno mladá,
jen se plačíc dobře vyplač,
dnes li sobě nepopláčeš,
popláčeš si, až se vrátíš,
do rodného vstoupíš dvora,
;;530. sestřičku svou najdeš něžnou
na úvoze zohavenou,
při ní starou prací valchu."
Hořce panna zaplakala,
zaúpěla, zavzlykala,
plakala a naříkala,
až jí srdce usedalo.
V dlaně se jí slzy lily,
cedily se do přehrštlí,
po otcovských dvorech tekly,
390. po otcovské síni rodné;
plačíc panna ozvala se,
naříkajíc promluvila:
»Oj sestřičky, sestry milé,
drahé družky mládí mého,
vždycky věrné tovaryšky,
zastavte se, poslechněte!
Nechápu a nerozumím,
co se nyní se mnou děje,
co mne trudí, co mne hněte,
400. co mne žalem naplňuje,
co mně mysl zastiňuje,
co mne v smutek ponořuje."
"Myslila jsem, věřila jsem,
doufala jsem, že mi bude