Kalevala_CZ

850
znamenalo mezuik, převrat tento neudál se rázem a
duch národní mel dosli času, aby v sobě utvrdil
staré tradice. Ale Je zachování těchto tradic nejvíce
.přispela sama příroda finská, jež je chránila v neproniklých
lesích, za hlubokými, bezeeslnýini bahny, za sirými
vodami jezer a zvlustě času zirnuiho v uepře-
.hledných sněžných pláních. Tam mely bezpečný útulek
.i pohanské háje, i jiné trudicionúlné památky duchov-
.ného života národa.
Skutečné, v Kalevale j~ pramálo živlu křesťanského.
Ona cele patří pohanské době finského národa,
jež, o tom není pochyby, déle trvala, než oficialné
zprávy písemných památek udávají. Byla zajisté dlouhá
.periorla, kdy Finové ye stycích vnějších byli křesťany,
ale v úkrytu domácnosti odvrhali jeho formy, vracejíce
se ku svému starému, šamanskérnu pohanství.
Kdyby nebylo houževnatého lpění na zá vetcch pred-
.kův a kdyby nebylo možnosti lpěti na nich, bylo by
-se s národními tradicemi Finů přihodilo totéž, co se
s nimi událo u národů evropských západních, kde
..živel, jejž nejlépe nazvati městským, příliš záhy nabyl rozhodujícího
významu v životě duchovném i pospolitém.
Á přes to i zde udržely se tradicí leckteré zůstatky
z dob pohanských, jež je zajímavo srovnávati s tra-
.dicetni -finskými. Tak zaříkadla přímo ukazuji na pů-
'vod šarnanský, třeba v nich bylo užito křesťanských jmen.
Ano domníváme se, že samanství jest i klíčem k bájeslovi
těch národův evropských plemene arijského,
které nevytvořily, jak se psá vá, "organisované společnosti
bohů" jako staří Řekové a Římané.
Křesťanský živel v Kalevale přestává na legendě
'0 čisté panně Marjatlě v runě 50. Avšak ještě' ta
troška křesťanského živlu se zmenší připomeneme li
.si, že pohanské tradici Finů početí ženy hez muže