Kalevala_CZ

Chlapi ohněm zahrabali,
námezdníci zadmycbali:
železo se roztavilo,
kváskem roztekla se ocel,
stříbro vodou třpytilo se,
zlato vlnou vlnilo se.
80. Na to kovář Ilmarinen,
kovokujíř věkověčný,
podíval se na dno výhně,
do ohniště plamenného,
viděl, kterak meč se tvoří,
kterak vzniká zlaty jilec.
Vyňal z ohně kujnou kaši,
chvalně vyňal vzácné kovy,
položil je na kovadlo,
meč ukoval jak se patří,
90. tesák ukul všechněch lepší,
zlatem jemu čepel popsal,
stříbrem jilec vyšperkoval.
Starý moudrý Vainamoinen
přišel, aby podíval se;
pravicí se meče chopil,
z jehož břitu oheň sršel,
obracel jej, obzíral jej,
slovo děl a propověděl :
"Je liž meč to bohatýrský,
ioo. je liž tesák pro junáka l"
V ěru byl meč bohatýrský,
byl to tesák pro junáka,