Kalevala_CZ

725
280.
Muži zbožně přistoupali,
beranice sundavali,
přicházely matky, ženy;
tváře o dlaň podepřeny,
panny slzy prolévaly,
chlapci na zem poklekali,
naslouchali di více se,
di vili se těší ce s e,
jazykem si děli jedním,
hovořili hlasem jedním:
"Neslýcháno po vše řasy
také hudby, také krásy,
neslýcháno hry tak krásné,
co je svět a slunce jasné."
:290.
Jak kantele švitorilo,
do vsi šesté slyšuo bylo;
aniž měly les a hora
živoucího v sobě tvora.
by se chvatem nezadychal,
k zvučným houslím nepo sp'chal.
300.
Všechna zvěř, co les jí žid,
sedá kolem a se diví
libým zvukům, jež se linou,
jásajíce ze strun plynou;
vzdušní ptáci přilétajl,
na haluze usedají,
vodní rybstvo všelikteré
ku břehu se bere, dere,
ha i červi, zeměplaz',
zpod země si cestu razí,
46~