Kalevala_CZ

fi95
a jih vítr ostře bodal,
východ skučel pronikavě,
vzteklý jek byl sibiříka,
třesk R rachot seveřtka.
Se stromu rval vichr listí.
sosnám lámal chvojné větve,
ze stepi vře s vytrhoval,
,~80..bylinám květ odrhoval ;
černé kaly z hlubin zdvihl,
rrnutem zkalil jasné vody.
A tak prudce větry vály,
tak se vlny rozsápaly,
že až smetly loutnu štiči,
splákly housle z rybích ostí,
aby družkám Vellaminýrn
.byly věčným potěšením;
z Ahtoly je videl Ahto,
4,90. z vln je zřely jeho děti,
kantele si ulovily,
zvučný cimbál doma skryly.
Starý moudrý Vainamčinen
hořké slzy z očí cedil,
slovo děl a propověděl :
"Zapadl můj poklad drahý,
zmizely mé housle zvučné,
zanikla má radost věčná;
nikdy víc mi nezahude,
500. co svět světem státi bude,