Kalevala_CZ

I!)!)
pojde z toho krutá sváda,
uvrhneš se v litou válku,
všichni mladí Saarijaué,
100. mužú sto se mečů chopí,
přepadnou tě ubohého,
obklíčí tě jediného."
Pranic nedbal Lemminkainen
staré matky varování,
dobrého si vyved oře,
zapřáh koně vybraného,
vyjel tryskem z dvora svého
do proslulých osad saarských,
vyprosit si saarský kvítek,
110. krásnou pannu Saarijanku,
Dívky se mu vysmívaly,
cizince si dobíraly,
když tak přijel nemotora,
do saarského vrazil dvora,
o patník se saně svrhly,
překotily, překlopily.
Nad tím jarý Lemminkainen
ušklíbl se, hlavou hodil,
prudce potřás černou kšticí,
120. prohodil a zahovořil;
"Nikdy toho nevídáno,
nevídáno, neslýcháno,
aby se mi panny smály,
dívky ze mne žerty měly."