Kalevala_CZ

aby v dlouhých nocech zimních
mrkala s ní na obloze .
Jedni přišli z Estonie,
druzí přišli z Ingerie,
aniž panna vyšla za ně,
nýbrž takto odbyla je:
"Marně zlato vyházíte,
marně stříbro vyplýtváte!
Nepůjdu já za Estona,
,)0. nepůjdu a nepřislíbím
v estských vodách veslovati,
veslem vlny změřovali,
estské ryby pojídati,
estskou jíchu polykati."
"Aniž půjdu v Ingerií,
na pobřeží, na pomezí,
tamo vládne hlad a nouze,
stromů není, louče není,
vody není, pšenky není,
no. ani chleba ze rzi není."
Přes to jarý Lemminkainen,
sám on švarný Kaukomieli
umínil si jíti v Saari,
prosit o ten kvítek vonný,
žádat ruku sličn é děvy,
panny lepé, kadeřavé.
Matka jemu zbraňovala,
varovala, promlouvala: