Kalevala_CZ

"
13Č1
"Ta.m jsem já tak dlouho vězel,
po vši dobu zdržoval se,
70. ve Pohjole mrakotemné,
ve mlhavé Sariole,
projížděl jsem zemi lapskou,
domovinu věštců vědmých."
Řekl kovář Ilmarinen,
slovo děl a propověděl:
"Oj ty starý Vainamčine,
muži vědmý od věčnosti,
co mi povíš o své cestě,
80. o návratu do otčiny?"
Řekl starý Vaiuamčínen :
~MnohQ mám ti vypravovat.
V Pohjole jsem děvu viděl,
pannu zrel jsem v straně zimy,
ženichům je nepodajná,
nejlepším, je nepřístupná,
šperk své pleti na Severu,
krasavice proslavená:
na čele jí měsíc svítí,
90. na ňadrech jí slunce září,
sedmihvězdt lepé u ní
na spanilém znaku trůní."
"Oj kováři Ilrnarine,
odvěký ty kovokujče,
jdi a dojdi pro tu pannu,
spěš ohlédnout kadeřávku!
Dovedeš li Sampo ukout,
opatřiti krůvkem pestrým,