Kalevala_CZ

Vichr vílu skolébával,
proud si s pannou pozahrával
na blankytném moře znaku,
na stříořistých jeho vlnách,
zavál vichr do dělohy,
mořem lůno oplodněno.
Nosila
plným,
se se životem
tvrdým, obtěžkaným
14,0. sedm set let ve bolestech,
ba víc ještě: věků devět,
aniž synek z lůna vyšel,
aniž z útroby se dobyl.
Plula panna, Paní vody,
ku východu, ku západu,
na půlnoc i na poledne,
plula ke všem světa úhlům,
úzkostlivá o plod větru,
outěžek svůj jedva vlekouc;
1~)0. aniž synek z lůna vyšel,
aniž z útroby se dobyl.
Píačíc panna pořád plula,
takto sobě žalovala:
.Ja nešťastná, přenestastna,
putovnice přeneblahá,
kam já síra dospěla to,
že mne ovál vítr východ,
že mne pudí bouře lilá,
vír a vlna že mnou zmítá'
H;O. vodní pouští bohopustou,
rnorskou plání nekonečnou!"