Kalevala_CZ

176
které na mne z předu ženou,
~9U. s boku, zadu dorážejí,
na hlavu' se s hůry sypou,
na kyčle se zavěšuji! -
by šíp vlastní čaroděje
trefil, tesák kouzelníka,
vlastní ocel zaklínače,
by vlastními meči padli!"
Na to jarý Lemminkainen,
mladý, švarný Kaukomieli
zahvizdl a z háje koník
300. příběh plachý, zlatohřivý ;
koníka on ustrojil si,
krev ohnivou v saně zapřáh,
sám do saní posadil se,
v korbě narovnal se, vztyčil,
koně pobíd rukovítkou.
tryskem hnal se k morské výspé ;
koník kvapí, cesta míjí,
saně letí, dráha mizí,
stříbrný zní písek jasně,
310, zvučně zvoní zlaté pole.
Jel tak den a jel den druhý,
třetího dne ve předvečer,
tietiho dne na úsvtlě
na cestě se ku vsi dostal.
Mladý, jarý Lemminkainen
ujížděl a upaloval,
jechal cestou nejhořejší,
tam kde dvůr stál nejhořejší,