Kalevala_CZ

181
bych byl znalcem cest i smeru,
4,~O, bych byl znalcem všechnech zemí,
kouzelníkem v domovině,
právě jako ve cizině."
Na to jarý Lernminkainen,
sám on švarný Kaukornieli,
jal se pěti, čarovaLi,
kouzla svoje notovati,
z kožichu mu vzeplál oheň,
z::Jblýskal mu z očí plamen,
an tak Lemmiukainen zpíval.
450, zaklínal a zaříkával.
Z nejlepších zpěv jeho pěvců
nadělal hned nejšpatnější,
kremelí jim v hrdlo vecpal,
náhubkem jim ústa zandal,
a to všech něm, tak jak byli,
ba i mistrům v čal'opění.'
Spolu muže začaroval,
toho semo, toho tamo,
v nivy nikdy nezelené,
460, v stepi pusté, nezorané,
do močálů bezrvbnatých.
v kterých nikdy nežil okoun,
ve vodopád Rutja dravý,
ve zpěněné jeho proudy,
v pěny třpytné, zvtrující,
v skalí pro střed vodopádu,
aby pláli jako oheň,
střtknjíce prškou jisker.