Kalevala_CZ

787
s osmého až spadla nehe,
se světa až devátého.
Vainamoinen rozvažoval,
240. kterak by se jiskry chopil, .
donesl ji v jistby tmavé,
do chat, ohně pozba vených,
v tom se ale oheň vymkl,
vyklouz rukám Slunceviče,
sžehl bradu Vainamoina,
hůř popálil llmarina,
popálil mu obě tváře,
popálil mu obě ruce.
Odtud oheň dále spěchal
250. do jezera Alujského,
vyskočil si na jalovec,
sžehl pláni jalovcovou,
vyšvihl se na smrčinu,
spálil strmou borovinu,
pořád pádil, pořád pálil,
popálil půl země pohjské,
popálil cíp země Savo,
obě půle Karelie.
Starý moudrý vaínamoinen
260. sám vykročil, aby kráčel,
kráčel lesy náramnými
v stopách ohně divokého;
posléz našel krůpěj ohně
dvou parezů pod kořeny,
v staré olši vydoupnalé,
v koutku kmenu. ztýřelého.