Kalevala_CZ

440
kmen mu zora osvěcuje,
hlavu slunce ozařuje."
Pro vzácné dost bylo hosty
stříbra, byly zlaté skvosty,
stříbra plny širé lány,
zlatem cesty posypány,
G70. naberte si ve kabelu
na památku hostitelů."
Starý moudrý Vainamoinen,
písně pilíř včkověčny,'
vsedl na to do svých saní,
ubíral se ku domovu;
písně sobě prozpěvoval,
prozpěvoval, rozumoval,
zapěl píseň, zapěl druhou,
když pak třetí zanotoval,
680. stal se náraz do balvanu,
saně v parez narazily,
pod zpěvy se rozrazily,
pod zpěvákem rozstoupily,
korba roztrhla se ve dví,
sanice se rozletěla,
Řekl starý Vainamčinen,
slovo děl a propověděl:
690. nJe liž v pokolení mladém,
je liž v lidu vzrůstajícím,
je liž v pokolení starém,
v lidu ve hrob klesajícím,
kdo by skočil do Tuonely,
ve Manovy zašel dvory