Kalevala_CZ

68\
Starý moudrý Vainamoinen
ruče sáhl po kanteli,
a již struny libě zněly,
věčné runy plesně pěly :
každý musel poslouchati,
70. nikdo nemoh odolati,
mužové se rozbodřili,
ženy ústa přišpulily,
bohatýři zaplakali,
děti na zem poklekaly.
Mdloba jala Pohjolany,
zástup k boji uchystaný,
hlavy jejich poklesaly,
popadali, polehali
staří, mladí, všichni šmahem,
80. hověli si v spánku blahém.
Na to moudrý Vainarnóinen,
vědmý muž a věčný věštec,
sáhl rukou do kabely,
do své brašny prsty hmátl,
vyňal odtud spánku jehly,
snem se dotkl OČÍ spících,
křížem křážem víčka přejel,
zavřel brvy zmalátnělých,
mužů mdlobou poražených,
90. uzamkl je pevným zámkem;
poslal na ně tvrdé spaní,
by se spíce nehýbali,
všichni muži Pohjolané,
všichni vesměs vesničané