Kalevala_CZ

491
Pohjola mi zkázu nese,
sebravši se polem valným
naproti mně neblahému,
z celé země jedinému."
Matka synu promluvila,
stařenka mu hovořila:
"Já! jsem tobě říkávala,
zrazovala, zbraňovala,
poroučela, varovala,
170. abys nešel do Pobjoly;
kdybys mne byl uposlechl,
doma zůstal u mateře,
v náruči své roditelky,
ve dvoře své pěstitelky,
vojna by se nepozdvihla,
zkáza by ti nehrozila."
"Kam, mé dítě přenešťastné,
přeneblahé, provinilé,
kam o prchneš, poděješ se
180. se svým činem: se zločinem,
abys hlavu svoji spasil,
zachránil svou šiji mladou,
by tvou kadeř nezmařili,
vlásku tobě nezkřivili I"
Řekl jarý Lemminkainen :
"Nikde nevím, neznám místa,
kamo v tísni utéci se,
kam se skrýti se zločinem;
matičko, má roditelko,
190. pověz kamo, poraď kamo I"