Kalevala_CZ

001
bahno bible, písek skřípe,
ozvěnou step opětuje
zpěv a jásot Kullervoina
nad zlým činem, nad zločinem.
V kovárně to slyšel kovář;
'20. zastavil se na kovárně,
na náspí šel poslechnouti,
na dvůr vyšel pohlednouti,
proč si v luhu Kullervoincn
pozpěvuje, potrubuje.
Pravdivou tam uzřel pravdu,
pravdu pravdivou a pevnou;
žena leží položena,
krasavice povalena,
na nádvoří poražena,
30. na znak leží obrácena.
Kovářovi černé stíny
na srdce se položily,
po celou noc pláče trval,
dlouho žalné slzy cedil,
duši maje jako dehet,
srdce černé jako uhlí.
Kullervo sám napřed kráčel,
bloudil semo, bloudil tamo
po den celý v pustém lese,
40. Hiisiově ve pralese,
a když večer smrákalo se,
zasta vil se, položil se.
37*