Kalevala_CZ

444
Ůsta zkřivil, hlavou hodil,
hodil hlavou černohlavou,
hněv jej pojal a krev rudou
vytlačil mu z bledých tváří;
co byl zoral) to byl zoral,
so. ani brázdy nedooral,
se země se na kůň všinul,
jako létar domů letěl
ku mateří milované,
ku stařence mnohovládné.
Když tam dojel, tak se ozval,
když tam stihl, zahovořil:
"Matko moje, stará matko,
honem skoč a jídla přines,
nakrm muže hladového,
30. lačnému dej sousto k snědku;
nemeškej a lázeň vyhřej,
koupelnu mi rychle vytop,
kde by muž se čistě omyl,
ženich bohatýr se vypral!"
Načež máti Lemminkaina
pospíšila, nanosila
jídla muži hladovému;
zatím co se lačný živil,
ona v lázeň pospíšila,
-ID. vyhřála ji, vytopila.
Mladý jarý Lemminkainen
chvatně jedl, najedl se,
chvatně vyšel, odebral se
do domečka lázenského;