Kalevala_CZ

109
k dolenskérnu doj el dvoru,
s náspi jal se dotazovat:
"Je li pak tu v domě někdo,
kdo by ránu vídat uměl,
dílo sekyřino zhojit,
bohatýra muky zhavit i"
Chlapec seděl na zápecí,
s pekelce mu hoše dělo,
slovo dělo, povědělo:
2:iO, "Nikoho v tom není domě,
kdo by ránu vídat uměl,
kdo by muže muky zbavil,
sekyřino dílo zhojil,
rozzevenou ránu spojil;
snad že bydlí v druhém dvoře
pozeptej se v druhém dvoře !"
Mocný moudrý Vainamčinen
pobíd oře rukovítkou,
lomoznou jel dále jízdou,
240. nejel daleko ni dlouho,
po prostřední dojel cestě,
k dvoru stihl prostřednímu,
zastavil se pod okénkem,
s. náspi jal se dotazovat:
"Je li pak tu v domě někdo,
kdo by ránu vídat uměl,
krvotoky zastaviti,
proud žil do žil uza vříti ~"
Pod palandou baba dřepí,
250. na lavici jazyčitá,
za odpověď baba dala,