Kalevala_CZ

21':2
40. ach mUJ život přeneblahý !
Můj synáček nebožáček,
moje dítě siré, bědné
do neštěstí dostalo se,
záhuba je zahubila,
smrť mu konec učinila:
jiztě krev se jeho roní,
z hřebene krev rudá kape!"
Poly roucha vyhrnula,
sukně sobě vykasala,
60. běžela, seč dechu měla,
pádem pádí drahou dlouhou;
pod krokem jí hory duní,
skály samy trhají se,
výšiny se ponižují,
nížiny se povyšují.
Stihla máti do Pohjoly,
tázala se po svém synu,
tázala se, ozvala se:
"Oj ty Paní nad Pohjolou,
60. kam jsi děla Lemminkaina,
poslala jsi mého syna i"
Louhi, Paní nad Pohjolou,
v 1ato slo va odvětila:
nJátě nevím o tvém synu,
kam se poděl, kde se ztratil,
dala jsem mu zapřáhnouti
koně do ohnivých saní:
snad utonul v sněžné vodě,
nebo ztuhl v ledu morském,